PŘÍBĚHY v sobě
Každý je jedinečný. Ale všichni jsme lidé. Žijeme ve společnosti, která nás formuje. To jsou důvody, proč se naše životy mohou v něčem podobat. Tyto podobnosti nám v mnohém pomáhají. Například v navazování smysluplných vztahů. Také nám ale někdy mohou přidělat pár vrásek.
V příbězích v sobě se snažím na příkladech ukázat a popsat některé z těchto tendencí. Mohou vám sloužit jako inspirace. Možná se poznáváte, možná ne.
Čím víc se houpeme, tím více toužíme najít rovnováhu. Zní to zvláštně?
V příběhu HOUPAČKA ukazuji na příběhu Lucie lidskou tendenci k rovnováze. Rovnováha ale není jeden stabilní bod, stejný po celý život. Je přirozené, že se rovnováha v průběhu života mnohokrát změní. To je růst, základní stavební kámen všeho, co je živé. Co se nemění, je mrtvé. Abychom změnili svou rovnováhu, musíme se rozhoupat. Stejně jako se houpe Lucie v příběhu HOUPAČKA.
Pohled do zrcadla. Proč se do něj vlastně díváme? Pro získání reálné zpětné vazby?
Do klasického zrcadla se díváme denně. Denně kontrolujeme stav svého účesu, čistotu zubů, kruhy pod očima… Dostáváme tak reálnou zpětnou vazbu. Tu potom případně využijeme ke změně. Učešeme se, použijeme zubní nit.
Umíme podobně používat i ta lidská zrcadla? Když na druhém vidíme své nechtěné vlastnosti, naštveme se na něj. U sebe většinou žádnou změnu neuděláme.
Příběh Pepy jedno takové lidské ZRCADLO přibližuje. Nabízí inspiraci, jak s lidskými zrcadly zacházet.